20 – “Stvoř mi čisté srdce” (Žalm 51,10)

Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Vítejte zpět, přátelé. Velmi si vážím toho, že jste dnes odpoledne opět zde, abychom společně studovali nejdůležitější dílo, které kdy bylo lidem svěřeno. A jaké je to dílo? Budování charakteru. {Education 225.3 – Výchova} A právě se nacházíme uprostřed velmi úzce související série lekcí, které mají co do činění s naší úlohou spolupráce a vedou k tomu, že je naprosto nezbytné získat nové srdce, abychom byli schopni tuto úlohu plnit. Ale přátelé, snažím se nás z Boží milosti velmi opatrně vést k poznání, jak zoufale potřebujeme nové srdce, protože víte, pokud si svou potřebu neuvědomíme, nebudeme o něj žádat. {Amen} A když o něj nebudeme žádat, nedostaneme ho. A já vím, že to, co děláme, není moc příjemné, když se vystavujeme laserovému světlu Božího slova a Jeho zákona a objevujeme možná některé ošklivé věci, které byly dlouhou dobu skryté za bělostným nátěrem. Není to zrovna zábava, že? Ale, Bůh vám žehnej, je to nutné, je to nutné. A já říkám: “Bože, udělej všechno, co je třeba.” Souhlasíte se mnou? Udělej, co je třeba, abys mi pomohl uvědomit si, jak je to s mou duší doopravdy.

Přesně to bychom měli dělat v tomto skutečném Dni smíření. Amen? Měli bychom zpytovat svá srdce, abychom zjistili, zda je to s našimi dušemi v pořádku. Bůh nám pomáhej od jakéhokoli sebeklamu, v němž se možná nacházíme, drazí Laodicejští, dokud je ještě čas se vzpamatovat… Dokud je ještě čas se vzpamatovat.

A tak bych se v této dnešní poslední lekci rád podíval na život a zkušenosti klasického laodicejce, klasického pokrytce, klasického farizeje, Saula z Tarsu. Saul z Tarsu. A chtěl bych se zamyslet nad tím, co mu pomohlo vymanit se z jeho samolibého sebeklamu. A rád bych, abyste si uvědomili, že totéž bude zapotřebí, abychom se my dostali z toho našeho. Chápete, kam směřujeme?

Ale opět, duchovní věci mají být, co? …posuzovány duchovně. {1K 2,14} Než tedy budeme pokračovat, u čeho se musíme zastavit? U modlitby. Až se budete modlit sami za sebe, vzpomeňte si, prosím, i na mě.

Bože Otče, ve jménu Ježíše Krista, Pána, mé Spravedlnosti, přicházím směle do tvé přítomnosti se svatou odvahou, ne na základě toho, kým jsem já, ale na základě toho, kým je On. On může vstupovat do tvé přítomnosti přímo a já Ti děkuji, že v Milovaném jsem přijatý i já. A přicházím za sebe i za své krví vykoupené bratry a sestry, abych znovu prosil o vylití Ducha svatého. Potřebujeme ho v síle raného i pozdního deště. Ty znáš naše individuální potřeby, někteří potřebují raný déšť, někteří potřebují déšť pozdní. Otče, máme vzácná semena pravdy, která jsi nám jako lidu svěřil. Ale u mnohých z nás jsou zahrady naší mysli vyprahlé a půda suchá. A mají-li tato semena vyklíčit, zakořenit a přinést ovoce, je třeba půdu zalévat deštěm Ducha. Dal jsi mi výsadu rozsévat semínka pravdy, ale Otče, modlím se, aby mocí Ducha svatého našla vnímavou půdu v zahradách mysli každého z nás. Připrav tuto půdu; udělej vše, co je třeba. Zkypři ji radlicí pravdy. Zavlaž ji Duchem Svatým a ozařuj ji hřejivými paprsky své lásky. A kéž se stane ideálním prostředím, v němž mohou semena vyklíčit, zakořenit a přinést ovoce. A Otče, prosím, chraň mě před tím, abych do semen pravdy přimíchal semena plevele. Kéž naše dnešní odpolední studium přinese mocí Ducha svatého ovoce, ovoce Kristova charakteru v zahradách naší mysli. To je má modlitba ve jménu Ježíše. Amen.

Toto zpytování duše, které je pro nás tak náležité a naprosto nezbytné, abychom se  osobně zapojili do tohoto skutečného Dne smíření, vyžaduje, aby naše svědomí bylo oživeno a vedeno Duchem a Božím slovem. A vyžaduje, abychom duchovně posuzovali a zkoumali sami sebe a zkoušeli se ne podle svých vlastních měřítek, ale podle měřítek Božího slova. Ach, drazí přátelé, jsme tak náchylní, když přijde na sebezkoumání, měřit se sami se sebou {2K 10,12}, že? A v tom je náš problém. Kdykoli trochu znejistíme, pokud jde o pravost naší zkušenosti, co uděláme? Ptáme se sami sebe: “No, tak jak jsem na tom? V porovnání s ním si vedu celkem dobře. A ona, ach, já jsem daleko před ní.” Vidíte, že je docela snadné, najít někoho, kdo si nevede tak dobře jako vy, že?

A my máme tendenci posilovat svůj sebeklam tím, že se srovnáváme mezi sebou. A mimochodem, právě proto jsou legalisté tak kritičtí a náchylní k hledání chyb. Slyšeli jste, co jsem vám právě řekl? Proč? Protože musí shazovat druhé, aby mohli budovat sami sebe. A legalistický, samospravedlivý duch je zodpovědný za tolik rozdělení a sporů v našich domovech a v našich církevních rodinách. Zatímco kdybychom se všichni utekli ke kříži a uznali, že jsme všichni stejně dlužníky milosti, že jsme na tom všichni stejně. {Amen}. A u paty kříže nejsou žádné falešné komplexy nadřazenosti nebo méněcennosti. Všichni jsme zoufale závislí na milosti. {Amen}. A stejně jako jsme ji přijali od Krista, budeme ji poskytovat jeden druhému. A budeme trpěliví a milosrdní. Bůh nám pomáhej být takovými lidmi. Ale moji drazí přátelé, uvědomte si prosím, že Písmo odsuzuje takovéto srovnávání se se sami se sebou jako, co? Jako bláznovství. Jaké je jediné pravé měřítko? Je to nejen Boží slovo, ale především Slovo, které se stalo tělem, Ježíš Kristus. Amen? {Amen}

A mimochodem, prosím, poslouchejte mě: V závěru jsme zdůraznili, že pokud nám má Slovo pomoci v tomto sebezkoumání, musí se posuzovat duchovně. Jedině tak je to meč ostrý jako břitva, který dokáže provést otevřenou operaci srdce a dostat se až k motivům, touhám, myšlenkám a pocitům v soukromí mysli. Chci však, abyste pochopili, že nejlepší způsob, jak duchovně rozlišovat Boží slovo, je vidět je tak, jak bylo prožívané živým Slovem, které se stalo tělem, Ježíšem Kristem. A tady přichází na scénu Pavel.

Byl Saul z Tarsu studentem Slova? Ano, byl, to bylo jeho povolání. Znal ho od základu. Ale studoval ho s duchovním posuzováním? Zcela zjevně ne, protože co si myslel? “jde-li o spravedlnost, která je v Zákoně, byl jsem bez úhony.” {Fp 3,6}. Jinými slovy byl “bohatý, zbohatl a nic nepotřeboval”. {Zj 3,17}. Co tedy pomohlo Saulovi poznat duchovní povahu Slova? Bylo to osobní setkání se Slovem, které se stalo tělem, na cestě do Damašku. Amen? {Amen} Když Saul onoho rána v Jeruzalémě vstal, oblékl si to velmi působivé farizejské roucho, byl plně pověřen svými kamarády v Sanhedrinu a se svou stráží se s velkou okázalostí vydal na cestu do Damašku, aby se vypořádal s křesťany, s těmi heretiky. Byl to dokonalý Laodicejec: bohatý, zbohatl a nic nepotřeboval. Ale co se stalo potom? Potkal Ježíše. A moji drazí přátelé, bylo to tak dramatické setkání, že naprosto radikálně změnilo jeho život. Víte, zahlédl záři Boží slávy. Co? Záři Boží slávy {Žd 1,3}, plné zjevení Božího charakteru, zosobnění Božího zákona, Slovo, které se stalo tělem. {J 1,14}. A toto zjevení bylo tak jasné, že oslepilo jeho fyzické oči, ale poprvé otevřelo jeho duchovní zrak. A najednou v tom světle mohl vidět, jak to v jeho duši skutečně vypadá. A člověk, který byl na cestě z Jeruzaléma bohatý, zbohatl a nic nepotřeboval, člověk, který byl díky skutkům Zákona bezúhonný, zpátky klopýtal jako první z hříšníků. {1Tm 1,15}

Moji drazí Laodicejští, vy i já takové setkání zoufale potřebujeme. Slyším “amen”? {Amen} Zoufale potřebujeme setkat se s Ježíšem na cestě kamkoli, a já říkám, že čím dříve, tím lépe. Souhlasíte? {Amen} Bože, pomoz nám v tom oslnivém, jasném světle, které vyzařuje z Ježíše, vidět všechno, co v sobě potřebujeme objevit. Review and Herald, 16. října 1888. Ne, nejprve si vezměme Review and Herald z 23. března 1911. Až na konci strany 41. “Saulovo obrácení se vyznačovalo upřímným pokáním, důkladným vyznáním a vroucí touhou po odpuštění hříchů. Před svým obrácením byl Saul pyšný a sebevědomý; nyní byl sklíčen zármutkem a hanbou; ošklivil si sám sebe… Ve světle zjevení, které k němu přišlo, začal sám sebe vnímat jako největšího z hříšníků.”

A moji drazí přátelé, když prožijeme takové setkání, prožijeme i takovou zkušenost. Review and Herald, 16. října 1888: “Když je tedy Božímu služebníku dovoleno spatřit slávu Boha nebes, jak se odhaluje lidstvu, a uvědomí si v nepatrné míře čistotu Svatého Izraele, spíše překvapivě vyzná poskvrnění své duše, než aby se pyšně vychloubal svou svatostí.” Opakuji: Laodicejští zoufale potřebují utéct k Ježíši.

Všimněme si prosím dalšího rozměru Saulovy zkušenosti a poučme se z něj. Co dalšího si Bůh použil, aby mu pomohl vyjít z jeho sebeklamu? Byl to duchovně posuzovaný Zákon. Nyní prosím pochopte, že stejně jako se Slovo nejlépe duchovně posuzuje ve Slově, které se stalo tělem, tak i zákon se nejlépe duchovně posuzuje v zosobnění zákona, v Ježíši Kristu. A když Saul zahlédl Ježíše, zosobnění Zákona, to, co studoval roky a roky a roky,  najednou dostalo duchovní rozměr a poprvé mu to mohlo odhalit kořen problému hříchu. Co? Kořen problému hříchu. Víte, Pavel… Saul si byl velmi dobře vědom ovoce hříchu. O čem to mluvím? Mluvím o hříšném chování. Ale přestože si Saul byl vědom ovoce hříchu, byl blaženě nevědomý, pokud jde o, co? Kořen problému hříchu. A co je to? Je to sobecké srdce, které stojí za tímto chováním.

Co to bylo? Spolupracujte na tom se mnou: Co pomohlo Saulovi rozpoznat příčinu problému? Co to bylo? Byl to Zákon, Římanům 7,7. Poslechněte si jeho vlastní svědectví: “Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“”. Jaký rozměr problému hříchu však Saul objevuje prostřednictvím tohoto desátého přikázání? Je to ovoce? Je to hříšný skutek? Ale kdepak. Věděl, co představuje hříšný skutek; to bylo jeho povolání. Mohl vám podrobně popsat jakékoli hříšné jednání, zejména pokud šlo o dodržování soboty. Byl dobrý v rozpoznávání hříšných skutků. Ptám se tedy znovu: Jaký rozměr problému hříchu tedy objevuje pomocí zákona? Je to hříšná přirozenost, je to ten kořen, sobecké srdce. A všimněte si, prosím, který zákon mu to pomáhá objevit? Který? Číslo, jaké? Číslo deset: “Nebudeš dychtit”. {Ex 20,17}.

Proč mu to pomohla zjistit právě desítka? Je na desítce něco jedinečného? Přemýšleli jste o tom někdy? Prosím, drazí přátelé, v Písmu si jen tak nelistujte. Zastavte se a pokládejte si relevantní otázky. Proč, proč ti, Pavle, desáté přikázání pomohlo objevit tento rozměr problému hříchu? Je na desítce něco jedinečného? Určitě ano. Co to je? Je to jediné ze všech deseti, které se zabývá výhradně tím, co se děje v mysli. Každé jiné z deseti přikázání má něco, co můžete udělat na úrovni chování, abyste se přesvědčili, že jeho požadavky dodržujete, protože má behaviorální aplikaci, že? “Nebudeš mít jiné bohy vedle mne.” {Ex 20,3}. Dobrá, vyhoďte je všechny ven; to nebudu dělat. “Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit.” “Neuděláš si tesanou modlu.” To nebudu dělat! “Nebudeš brát jméno Hospodina… ” {Ex 20,7}. Kousnu se do jazyka, to neudělám. “Pamatuj na sobotní den.” {Ex 20,8-11} Ano, spolehněte se, jsem tady… Dokonce i v sobotní škole, to jsou body navíc. Stejná lavice, košile a kravata, já přece zachovávám sobotu. “Cti svého otce i svou matku.” {Ex 20,12}. Ano, nejlepší pečovatelský dům ve městě. “Nebudeš vraždit!” {Ex 20,13} Nikomu neberu život. “Nebudeš krást!” {Ex 20,15}. Ne, neberu věci, které nejsou moje. “Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví!”. {Ex 20,16} Nelžu, opravdu, já ne. “Nebudeš cizoložit!” {Ex 20,14} To by mě ani nenapadlo; jsem své ženě věrný. Nic z toho nedělám; jsem spravedlivý.

“Nebudeš dychtit.” {Ex 20,17} Podívejte se, co děláte, abyste nedychtili? Existuje něco, co můžete udělat na úrovni chování, abyste se přesvědčili, že dodržujete desáté přikázání? Existuje? Ne. Proč? Touha se odehrává kde? V mysli. Už chápete, proč mu právě desáté přikázání pomohlo odhalit kořen problému hříchu? Je jedinečné, že? Poslechněte si tento výrok, Patriarchs and Prophets (Na úsvitu dějin), strana 309: “Desáté přikázání postihuje samý” co? “kořen všech hříchů tím, že zakazuje sobecké choutky, jež jsou pramenem hříšných skutků.” Zde vidíte rozdíl mezi kořenem a plodem. Pochopili jste to? Co je to ovoce? Hříšný skutek, hříchy: h-ř-í-ch s malým „h“. Co je kořen? Sobecké srdce, sobecké touhy, H-ř-í-ch s velkým „H“.

V angličtině si musíme takto hrát se slovy, abychom rozlišili různé aspekty problému hříchu. V řečtině i hebrejštině měli pro definici problému hříchu nejrůznější slova. Ale my si musíme pomoct velkými a malými písmeny, ” H-ř-í-ch a h-ř-í-ch”. “H-ř-í-ch” je kořen; to je sobecké srdce. “h-ř-í-ch”, to je ovoce. A moji drazí přátelé, prosím, pochopte; teď mě prosím poslouchejte. Je naprosto nezbytné, abychom nejprve rozpoznali kořen problému hříchu, až potom budeme schopni prožít skutečné obrácení. Chci to zopakovat: Je naprosto nezbytné, abychom si uvědomili, co je kořen problému hříchu, až potom budeme schopni prožít skutečné obrácení. Proč? Řeknu to takto: nevyhnutelně budeme hledat řešení hříchu, které je přímo úměrné našemu pochopení problému hříchu. Mohu dostat nějakou zpětnou vazbu? Pochopili jste to? Dovolte mi to zopakovat. My budeme nevyhnutelně hledat řešení hříchu přímo úměrné našemu chápání problému hříchu. Pokud si myslím, že mám jen malý problém s hříchem, půjdu hledat jen malé řešení hříchu. Rozumíte? Pokud si myslím, že mým problémem s hříchem jsou jen mé “h-ř-í-ch-y”, špatné věci, které říkám a dělám, půjdu prosit o odpuštění jen za své “hříchy”. Rozumíte tomu? Není však ten problém o něčem víc než jen o “hříchu”? Ano! Je tu “H-ř-í-ch”, kořen, sobecké srdce! A moji drazí přátelé, nebudu prosit Boha o řešení kořene problému, dokud si neuvědomím, že ho mám. Dává vám to smysl? Nevyhnutelně budeme hledat řešení hříchu přímo úměrné našemu pochopení našeho problému s hříchem. A Bůh vám žehnej, právě tady to máme jako lidé těžké, protože i v této milované církvi je tolik lidí, kteří chtějí definici hříchu omezit na úmyslné přestupování Božího zákona, na ovoce.

Chci vám však říct, že to není celý problém. Je tu kořen, sobecké srdce, které dostáváme při narození. Služebnice Páně to nazývá “vrozený hřích”. Jak to nazývá Boží služebnice, třído? “Vrozený hřích.” {Signs of the Times, 17. prosince 1885 odst. 14} Zřejmě tu hovoříme o něčem víc než o dobrovolné volbě, že? O čem tu mluvíme, když mluvíme o vrozeném hříchu? Mluvíme o přirozeně sobeckém srdci, o kořenu všech hříchů, které pácháme. Jsme v tomhle všichni zajedno? Právě proto je tak nutné si uvědomit celý problém hříchu. Protože jinak nikdy nebudeme schopni prožít úplné obrácení; protože budeme nevyhnutelně žádat řešení, o kterém si myslíme, že ho potřebujeme. A pokud si myslíme, že máme pouze “hříchy”, které potřebujeme odpustit, o nic jiného žádat nebudeme. Pokud však uznáme, že máme “Hřích”, který je třeba překonat, stejně jako ho mít i odpuštěný, budeme hledat řešení pro oboje, amen? Dává vám to smysl?

Poslechněte si, jak tuto pravdu vyjadřuje inspirace. Faith and Works, strana 31: “Duše musí být nejprve usvědčena z hříchu, než hříšník pocítí touhu přijít ke Kristu. Hřích je přestoupení zákona.” {1J 3,4}. Klasická definice, biblická definice – dobrá, ale pozor. “‘Hřích je přestoupení zákona’.” Cituje verš Římanům 7,7, na který jsme se dívali. “‘Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon’. Až když přikázání dolehlo na Saulovo svědomí, hřích ožil a on,” co? “zemřel. Viděl, že je odsouzen Božím zákonem. Hříšník nemůže být přesvědčen o své vině, dokud nepochopí, co je hřích.” Je nám to jasné? “Hříšník nemůže být přesvědčen o své vině, dokud,” co? “…nepochopí, co je hřích.”

Co je tedy hřích? To je snadné: “Hřích je přestoupení zákona.” Další otázka. Dávejte pozor. Ano, “hřích je přestoupení zákona”, 1. list Janův 3,4, (BKR). Ale moji drazí přátelé, to navozuje další otázku. Co je to zákon? Slyším “amen”? {Amen} Jistě, souhlasím s vámi: “Hřích je přestoupení zákona.” Ale pak se vás musím zeptat, co je to zákon? Pokud zákon… sledujte toto: Pokud je zákon jen morální kodex, který se vztahuje na naše chování, co je potom jediné, co je hřích? Přestupek na úrovni chování, že? A jediné, za co musím prosit o odpuštění, jsou mé hříchy, ta úmyslná rozhodnutí, kterými se bouřím proti Božímu zákonu a dělám špatné věci. Ale je to všechno, co je zákon? Je to jen morální kodex, který se vztahuje na mé chování? Je to tak? Ne, co jiného to je?

Je to přepis Božího charakteru. Christ’s Object Lessons (Perly moudrosti), strana 305: “Boží zákon je přepisem” čeho? “…Jeho charakteru.” A co je Boží charakter? Co je charakter jako takový? “Myšlenky a pocity dohromady.” {Testimonies for the Church, sv. 5, 310.1 Svědectví pro církev} Jako takový má zákon pravomoc nad čím? Nad našimi myšlenkami a pocity. Amen? To už jsme si vysvětlili. Proto můžeme přestupovat zákon na úrovni čeho? Našich myšlenek a pocitů. Nejen našimi slovy a činy, ale čím jiným? Našimi myšlenkami a pocity. Ano, hřích je přestoupení zákona. Ale je-li zákon přepisem Božího charakteru, znamená to, že ho můžete přestoupit v soukromí své mysli. Ale tím to ani zdaleka nekončí vymezení zákona. Co dalšího je zákon, Bůh vám žehnej? Všimněte si prosím tohoto hlubšího, nejhlubšího rozměru zákona. Steps to Christ (Cesta ke Kristu), strana 60: “Zákon Boží je výrazem pravé povahy Boží…”. Slyším “amen”? {Amen} Co je to zákon? Je to “výraz pravé povahy Boží”.

Jaká je Boží podstata v jednom slově? Láska.

Jaká je naše podstata v jednom slově? Sobectví.

Proto jsme od přirozenosti hříšní. Souhlasíte? To je kořen problému hříchu: je to naše přirozeně sobecké srdce. A protože máme sobecké srdce, máme hříšné myšlenky a pocity. A protože máme hříšné myšlenky a pocity, máme hříšná slova a činy. Pochopili jste to? Hříšná slova a činy jsou jednoduše ovocem problému hříchu. Kořen leží pod povrchem. To je sobecké srdce, sobecké pohnutky, sobecký duch, sobecké touhy, které jsou pod povrchem. A moji drazí přátelé, zákonu je třeba umožnit, aby vykonal svou práci v srdci, než budeme připraveni prožít plné, úplné obrácení. Jinými slovy, zákonu se musí stát důkladným vychovatelem, než budeme připraveni utéci se ke Kristu a být ospravedlněni, čím? Vírou. {Ga 3,24}.

Víte, pokud nám zákon není schopen odhalit kořen problému hříchu, můžeme si myslet, že naše dodržování litery zákona na úrovni chování nás činí jakými? Spravedlivými. Rozumíte? Když však zákon zasvítí svým paprskem do nitra naší bytosti a dá nám poznat, že se nezabývá jen tím, co děláme a co neděláme, ale především tím, proč to děláme a proč to neděláme, jaká je za tím motivace, pak nám najednou pomůže rozpoznat kořen problému. A právě to nakonec Saulovi pomohl udělat zákon. A moji drazí přátelé, k tomuto nám zákon musí pomoci i dnes. Slyším “amen”? {Amen} A víte proč? Víte, proč je v této milované církvi a v celém křesťanstvu tolik napůl obrácených i neobrácených lidí? Protože z našich kazatelen chybí kázání Božího zákona, tak jako kázal náš Mistr Kazatel. Zákonu nebylo umožněno, aby se stal důkladným vychovatelem, který by nám odhalil hloubku našeho problému hříchu. A kdo nebyl poučen o hloubce svého problému hříchu, ten nechce, ba ani nemůže jít ke Spasiteli a přijmout úplné řešení hříchu, protože nezná celý problém hříchu a samozřejmě nebude žádat o úplné řešení. Je vám to jasné?

Poslechněte si tento pozoruhodný výrok. Mind, Character and Personality (Mysl, charakter a osobnost), strana 32: “Boží zákon je nesmírně obsáhlý. Ježíš … svým učedníkům vysvětloval, že tento svatý Boží zákon může být porušen nejen slovy a činy, ale i” čím? “…pouhými myšlenkami a přáními. … Když poslušná duše vidí Boží zákon v jeho duchovní síle, radostně prokazuje svou plnou oddanost. Pak také Boží přikázání působí na duši ve své skutečné síle a hřích se zdá neobyčejně ohavný… Není již pokrytectví, samolibost a sebechvála. Sebejistota je ta tam. Výsledkem je jednoznačné odsouzení hříchu a uvědomění si vlastní ošklivosti. Duše se v zoufalém pocitu nebezpečí spoléhá na krev Beránkovu jako na svou jedinou možnou záchranu.” Vidíte, že právě k tomu byl dán Zákon, aby byl vychovatelem, který nás má přivést ke Kristu, abychom mohli být ospravedlněni, čím? Vírou… Vírou… Vírou.

Další citát, o který se musím podělit: Manuscript Release, svazek 10, strana 287: “Boží zákon je v Písmu představen jako takový, co má rozsáhlé požadavky. Všechny zásady jsou svaté, spravedlivé a dobré. Zavazují člověka poslušností vůči Bohu; dosahují na myšlenky a pocity a vyvolají usvědčení z hříchu u každého, kdo si uvědomí, že je přestoupil. Kdyby se zákon vztahoval pouze na vnější jednání, lidé by se necítili vinni nad svými špatnými myšlenkami, touhami a úmysly. Zákon však vyžaduje, aby samotná duše, ten duchovní činitel, byla čistá, mysl svatá, aby všechny myšlenky a pocity byly v souladu se zákonem lásky a spravedlnosti. V jeho světle se lidé před Bohem vidí jako viníci.” Drazí přátelé, přesně toto si musíme všichni uvědomit, máme-li být připraveni na úplné, opravdové obrácení. Potřebujeme vidět sami sebe, jak? Jako viníky před Bohem. A právě zde je podle mého názoru hlavní problém moderního, populárního křesťanství.

Zdá se, že mezi kazateli evangelia panuje strašná nechuť říkat cokoli, co by v někom mohlo vyvolat pocit viny. “Nechceme, aby se lidé cítili provinile, chceme, aby se každý cítil jako přijatý.” Smrtící faleš, bratře, sestro. Jsme přijati, to ano, ale pouze, jak? V Milovaném. A ty ani já nemáme právo nárokovat si přijetí v Milovaném, pokud jsme nepřišli v plném hlubokém pokání k úpatí kříže a nepřijali odpuštění svých hříchů a moc je překonat. Slyším “amen”? {Amen} Další citát, Desire of Ages (touha věků), str. 308: Vyhlášením zákona na Sínaji Bůh lidem zjevil svoji svatost a chtěl, aby si ve srovnání s ní uvědomili svoji hříšnost. Zákon je měl usvědčovat z hříchu a ukazovat jim, že potřebují Spasitele. To bylo možné jedině tehdy, když Duch svatý vepsal zásady zákona do jejich srdcí. Stejně je tomu i dnes.” Slyším “amen”? {Amen} “Stejně je tomu”, kdy? “…i dnes.” I dnes? Ano, zvláště dnes. “Kristův život objasňuje zásady zákona.” Kde jsou zřejmé? V Kristově životě. Zde znovu vidíte, že nejlepším způsobem, jak rozeznat duchovní povahu zákona, je vidět ho tak, jak ho prožíval Ježíš. Tam skutečně uvidíte obětavou, sebezapíravou Boží lásku. V Kristově životě. Amen? A o tom je celý zákon: o sebeobětující se, sebezapírající se lásce. “Kristův život objasňuje zásady zákona. Duch svatý se dotýká lidského srdce a Kristovo světlo zjevuje lidem, že potřebují jeho očišťující krev a spravedlnost. Zákon i nadále zůstává prostředkem, který nás přivádí ke Kristu, abychom mohli být ospravedlněni” čím? “…vírou.” Můj bratře, má sestro, prosím, dovol, aby byl zákon důkladným vychovatelem ve tvém životě. Dovolte mu, aby byl důkladným vychovatelem. {Ga 3,24}.

Bůh používá ještě něco, aby nás přivedl ke kříži. Zákon nás vede k uvědomění si naší viny a zoufalé potřeby odpuštění. Zákon nás vede. Ale zatímco zákon nás vede, Beránek nás přitahuje. Amen? {Amen} ” A já, až budu vyvýšen ze země,” tak? “…přitáhnu všechny k sobě.” {J 12,32}. A tyto dvě nadpřirozené síly, které působí společně, nás přivedou, pokud se aktivně nebráníme, k úpatí kříže. {Amen}. Zákon nás bude vést a Beránek nás bude přitahovat. A všimněte si, jak se to v tomto výroku krásně prolíná, vedeni zákonem a přitahování Beránkem. Review and Herald, 2. září 1890, nahoře na straně 43: “Když pohlédneme na kříž a spatříme tam trpícího Syna nekonečného Boha, naše srdce se pohne k pokání. Ježíš dobrovolně splnil nejvyšší nároky zákona, aby mohl ospravedlnit všechny, kdo v Něho věří. Hledíme na kříž a vidíme v Ježíši plně uspokojeného a smířeného Boha. Ježíš je spravedlnost. Jaká plnost je vyjádřena v těchto slovech! A když můžeme každý sám říci: “Hospodin je moje spravedlnost,” pak se můžeme skutečně radovat, neboť když se vírou díváme na oběť vykoupení, přináší to pokoj, útěchu a naději rozechvělé duši, kterou tíží pocit viny. Boží zákon…” Odkud pochází tento pocit viny? “Boží zákon je detektorem hříchu, a když je hříšník přitahován k umírajícímu Kristu, vidí tíživou povahu hříchu, činí pokání a chopí se léku, Beránka Božího, který snímá hřích světa.” Přátelé, to je skutečné obrácení.

Ale viděli jste ty dva faktory, které působily společně? Zákon vedl a Beránek přitahoval. Zákon odsuzuje a láska přitahuje… přitahuje nás, abychom přijali milost a odpuštění a také nové srdce. Sledujte pozorně: Když přijdeme ke kříži, budeme mocí Ducha svatého uschopněni k opravdové lítosti nad svým hříchem, která vede k opravdovému pokání nad hříchem. Všimněte si, prosím, že používám upřesňující výraz “opravdové”. Existuje falešná lítost nad hříchem a falešné pokání. 2. Korintským 7,10: “Zármutek, který je podle Boha, působí pokání k záchraně, jehož nelze litovat, kdežto zármutek světa působí,” co? “…smrt.” Byl Jidáš zarmoucený ze svého hříchu? Litoval ho? Ano, ale byla to opravdová lítost? Bylo to opravdové pokání? Ne. Když hodil těch třicet stříbrných k nohám velekněze a řekl: “Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev,” {Mt 27,4} strašně litoval následků hříchu. A tato lítost vedla k čemu? Co se tam píše? “Kdežto zármutek světa působí,” co? “…smrt.” {2Kr 7,10}. Co následovalo? Vyšel ven a oběsil se. Vyšel ven a oběsil se. {Mt 27,5}.

Moji drazí přátelé, opravdový zármutek nás žene ke kříži a tam přijímáme co? Dar pokání. Skutky 5,31: “toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. ” A teď, všichni si uvědomujeme, že odpuštění hříchů je darem milosti. Amen? Ale prosím, uvědomte si i to, že stejně tak je tomu s pokáním, stejně tak je tomu s pokáním. Stejně jako odpuštění je i pokání darem. Nedokážete vyvolat skutečnou lítost nad hříchem. Nemůžete vygenerovat opravdové pokání z hříchu. Můžete však přijít ke kříži a mocí Ducha svatého můžete obojí přijmout jako dar. Kristova láska ve vás vzbudí lítost nad hříchem. Proč? Protože u paty kříže uvidíte, co vaše hříchy způsobily Ježíši. Amen? {Amen} A najednou poznáte, jak strašný je hřích, protože způsobil nekonečné utrpení Božího Syna, který se zlomeným srdcem volá: “Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?” {Mt 27,46}. A proč Bůh opustil svého Syna? Protože “toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem.” {2K 5,21}. A zacházel s Ním jako s hříšníkem, aby na nás nemusel dopadnout strašný následek hříchu. Takového Pána musíte milovat. Slyším “amen”? {Amen}

Můj bratře, má sestro, když jdeme ke kříži a slyšíme Ježíše říci: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?” …musíme také říci: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě přijal?”. Je to na stejném základě. Bůh ho zavrhl pro to, že mu byl přičten můj hřích. A On mě přijímá proto, že Jeho spravedlnost připočítává mně. S námi oběma – s Kristem i s hříšníkem – se zachází ne tak, jak si každý zaslouží, ale jak si zaslouží ten druhý. S Kristem bylo zacházeno tak, jak si zasloužíme my, aby s námi mohlo být zacházeno tak, jak si zaslouží On. A když si uvědomíte zármutek a utrpení, které váš hřích způsobuje Božímu srdci, přinese vám to mocí Ducha svatého opravdovou lítost nad hříchem! A to vás povede k opravdovému pokání. A to je dar. A v tomto duchu opravdového pokání a zármutku nad hříchem, co budete volat? Budete volat po úplném řešení hříchu. Budete volat po čem, přátelé? Po úplném řešení hříchu.

Jinými slovy, budete žádat nejen o odpuštění svých hříchů, ale také o Boží řešení hříchu. A slyšíte to v Davidově modlitbě? Slyšíte to? Vzorová modlitba pro opravdové pokání a obrácení, Žalm 51,11-12; poslouchejte pozorně. Veden Zákonem a přitahován Beránkem… On měl Beránka pouze v předobrazu, my máme Jeho naplnění. Ale veden Zákonem a přitahován Beránkem, co David volá z hloubi své duše? “Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž.” Jaký je to rozměr problému hříchu? Je to ovoce. Je důležité přijmout odpuštění za špatné věci, které jsme udělali? Ano, ale je to všechno, o co musíme prosit? Ne, proč? Protože je tu ještě, co? Kořen. Proto David hned zalapá po dechu a přidá tato slova: “Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!” A teď, čím se zabývá? Co přiznává? Kořen problému, své přirozeně sobecké srdce. A mimochodem, co právě vyznal o něco dříve v pátém verši? “Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu.” Je si plně vědom vrozeného hříchu, že? Toho sobeckého srdce, které dostal jako dědictví, a nyní, když si to uvědomuje, když si je vědom hloubky problému hříchu, je v pozici, kdy může žádat a přijmout úplné řešení hříchu. A my, drazí přátelé, se musíme modlit stejnou modlitbu. A někteří z vás si možná v tuto chvíli říkají: “No dobře, k tomu mě nemusíš nabádat. Udělal jsem to před mnoha a mnoha lety. Vlastně jsem to udělal několikrát: ‘Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!’ Požádal jsem Ho, aby to udělal.” Moji milí přátelé, vězte, že Bůh naslouchá vašemu srdci více než vašim ústům. Je možné, abyste slova ‘Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!’ vyslovili ústy a nemysleli je vážně? Je to možné? A můžete Boha oklamat, zda to myslíte opravdu vážně, nebo ne? Můžete? Ne.

Tak prosím pochopte, že se vás nesnažím přimět k pochybnostem o pravosti svého obrácení. A mimochodem, pokud jste skutečně obrácení, tak vás to, co jsme zde sdíleli, jen utvrdilo a ujistilo o vaší skutečné zkušenosti. Ale moji drazí přátelé, pochopte prosím i to, že se vám  snažím pomoci, abyste, pokud to potřebujete, došli k poznání, že možná nemáte pravou zkušenost. Že jste se možná skutečně neobrátili. Že to možná už tolik let jen předstíráte. Je to možné? Byli byste ochotni zvážit takovou možnost? Pokud vás Duch svatý přivedl k přesvědčení, že se možná potřebujete… možná se potřebujete pokořit, vím, že je to těžké, zvláště pokud jste byli Nikodémem. Dobře? Nikodém. Vysoce postavený a důležitý, vážený a obdivovaný a pověřený vedoucím postavením. A přesto mu Kristus řekl, co? Musíš se znovu narodit, Nikodéme. Nejsi ani obrácený. {J 3,3} A Bůh vám žehnej, možná je tu několik Nikodémů. Je to možné? Velmi vás prosím, nebuďte příliš hrdí! Prosím, nebuďte příliš hrdí. Buďte ochotni přistoupit ke kříži a zvolat spolu s Davidem: “Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!” A já vám slibuji, moji drazí přátelé, že pokud to myslíte opravdu vážně, pokud to myslíte opravdu vážně, Ježíš vám splní své zaslíbení nové smlouvy.

Splní ho! A jaké je to zaslíbení nové smlouvy? Je tak krásné, a je dvojí. Proč? Protože je tu dvojí potřeba. A jeho řešení odpovídá na problém. Jaké je to řešení? Židům 10,16: “‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli.‘” To je řešení problému Hříchu, toho sobeckého srdce, které jsme dostali od přirozenosti. A pak, všimněte si prosím, co dodává: “…dodává: ‚a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.‘” Na co to je řešení? Na ovoce. Kořen i ovoce, má řešení na oboje, moji drazí přátelé. Chce vám dát úplné řešení hříchu, ale nemůže, pokud o to nepožádáte.

Jako bratr, který vás miluje, vás naléhavě prosím, abyste Ho o něj požádali. Prosím, požádejte Ho o něj. Když dostaneme toto nové srdce, staneme se novým stvořením. Tato změna je tak radikální, že se jí říká znovuzrození. Testimonies (Svědectví), svazek 4, strana 17: “Pravé obrácení je radikální změna.” Co je to? Je to “radikální změna. Celé směřování našeho myšlení a sklony srdce by měly být změněné a život by se měl obnovit.” Moji drazí přátelé, pochopte, prosím, pochopte, že tato zkušenost není běžná. Je vzácná… Je vzácná. Nedomnívejte se, že jste ji prožili. Chcete tuto zkušenost prožít? Možná ji někteří z vás měli, ale uznali byste se mnou, že pokud jste ji měli včera, pro dnešek to nestačí? Potřebujete se obracet každý den znovu. Služebnice Páně nám říká, že “kdykoli postoupíme v našem křesťanském životě o krůček dál, naše pokání se prohloubí.” {The Acts of the Apostels, s. 561.2 – Poslové naděje a lásky}

Víte, zákon nás každý den vede a Beránek nás každý den přitahuje. A každý den klečíme na kolenou a prosíme o odpuštění svých hříchů a říkáme, co? “Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!“. A moji drazí přátelé, když se modlíme takovou modlitbu, když se modlíme takovou modlitbu, slibuji vám, že Bůh nám splní své zaslíbení nové smlouvy. Dá nám to srdce, které má na sobě napsaný Boží zákon, a my budeme mít radikálně jiný postoj k Jeho zákonu.

Signs of the Times, 24. listopadu 1887: “Tělesné srdce, které ‘není poddáno Božímu zákonu a ani nemůže být’, se stává duchovním a volá s Kristem: ‘Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj zákon je…” kde? “… v mém srdci.” A s novým srdcem se najednou křesťanská zkušenost stává potěšením a radostí. A je tu pokoj a štěstí, které jste nikdy předtím nepoznali. To vám slibuji! A pokud jde o poslušnost, přejdete z režimu povinnosti do režimu radosti. A v tom je nepopsatelná sladkost a potěšení.

Máte takovou zkušenost? Pokud ne, prosím, neotálejte a utíkejte ke kříži, hnáni  zákonem, přitahováni Beránkem, a volejte z hloubi své duše nejen o odpuštění svých hříchů, ale i o nové srdce. Toužíte to udělat? Pokud ano, přišli byste dopředu? Chci vás pozvat, každého, kdo to chce udělat, byli byste ochotni přijít dopředu? Chvalte Boha… Chvalte Boha… Chvalte Boha. Zpívejte se mnou: “Vzdám se všeho pro Ježíše, rád mu svoje srdce dám. Pán je moje spásná skrýše, záchranu v něm věčnou mám. Vše ti v oběť dám, vše ti v oběť dám, všechno tobě, Spasiteli, všechno tobě dám.

Otče na nebesích, Kristova láska přemohla naše srdce. Ano, zákon nás vedl, ale přitáhla nás láska, a proto jsme tady. A proto z hloubi svých duší voláme s Davidem nejen o odpuštění našich hříchů, nejen o to, abys zahladil naše nepravosti, ale především voláme:  “Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!” Naplň ve mně své zaslíbení nové smlouvy. Pomoz nám prosím řešit kořen problému hříchu. Dej mi to nové srdce, které řídí láska. Příliš dlouho jsem se snažil přimět toto sobecké srdce, aby se chovalo slušně, a jediné, čeho jsem dosáhl, je obílený hrob. Ale já chci být opravdový; chci se změnit zevnitř. Tak prosím, začni ten proces a začni ho hned. Kéž mě motivuje láska. Kéž bych byl schopen skutečně říci s Davidem a s Ježíšem: “Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj zákon je v mém nitru.” Děkuji ti, že se srdcem, které je motivováno láskou, můžeme skutečně poslouchat. Jedině láska je totiž naplněním zákona. Nyní můžeme zachovávat ducha zákona. A udržovat naše chování v souladu s literou nebude žádný problém, když naše srdce bude v souladu s duchem. Pane, uč nás, prosím, milovat Tě každý den víc a víc – milovat Tebe svrchovaně a milovat druhé nesobecky. A pak si nás použij, abychom zjevováním Tvé lásky přitahovali do spásného vztahu s Tebou i ostatní. Pro tento cíl Ti odevzdáváme své životy. A děkujeme Ti, že nás díky Ježíši přijímáš. V Jeho jménu. Amen. {Amen} Bůh vám žehnej, drazí přátelé.