17 – “Víc než cokoliv jiného střež své srdce” (Přísloví 4,23)

Říká se, že rozvoj charakteru je nejdůležitějším úkolem, který byl kdy lidem svěřen. Během následující hodiny se budeme zabývat naší výsadou i odpovědností za to, abychom se svým charakterem podobali Kristu. Připojte se k nám nyní při této mocné chvíli osobní obnovy, kdy nás pastor Stephen Wallace povede “Od slávy k slávě”.

Dobré ráno, drazí přátelé, a šťastnou sobotu. Venku je výjimečný den, všechno je pokryto bělostným sněhem. To mě jen inspiruje k tomu, abych si zazpíval tu píseň: “Umyj mě a budu čistý… Bělejší než sníh, ano, bělejší než sníh, Teď mě umyj a budu bělejší než sníh.” Tu píseň mám velmi rád. A díky vám se cítím se vším tím sněhem jako doma.

Dnes nás čeká velký den a musíme toho hodně probrat. A já už se nemohu dočkat, až s vámi začnu. Pokračujeme v našem hloubkovém studiu nejdůležitějšího díla, které kdy bylo lidem svěřeno, a tím je budování charakteru… Budování charakteru. {Education 225.3 – Výchova} A my se dnes zabýváme naší společnou úlohou v procesu rozvoje charakteru. Zatím jsme se především zabývali tím, co Bůh učinil, aby v nás mohl obnovit svou slávu neboli charakter.

Nyní však dochází k významnému přechodu a my se zaměřujeme na naši kooperativní roli.

Nemůžeme se změnit sami, musíme být proměněni jako Duchem Páně. Pouze Duch svatý nás může proměňovat od slávy k slávě. Musíme se však naučit jak spolupracovat. Máme zásadní úlohu spolupráce. Ačkoli ono sloveso “být proměněn” je pasivní, nedovolte si prosím myslet, že jsme v tomto procesu pasivní. Že jen sedíme, odpočíváme a necháváme Boha, aby to všechno udělal. Ne, máme zásadní, aktivní, spolupracující roli. A převážná část semináře se skutečně zaměřuje na naši kooperativní roli. A tento přechod děláme právě teď; toto je takový střed semináře.

A mně velmi leží na srdci, aby zejména dnešní lekce byly jasně pochopeny. Všechny na sebe navazují a já vás chci hned na začátku povzbudit, abyste zůstali na všechny dnešní lekce. Bude to velký den; jsou naplánovány čtyři lekce, čtyři. Dvě máme dnes dopoledne a po společném obědě nás odpoledne čekají další dvě. A velmi vás žádám, abyste zůstali, protože všechny spolu velmi úzce souvisejí. Je to boj a já tu jen trochu odkrývám své pocity. Je  pro mě náročné, abych dokázal přesně takové hluboké a všeobjímající téma systematicky představit. A dělám, co je v mých silách – a uznávám, že i to mé nejlepší úsilí je nedostatečné, abych vás krok za krokem provedl úvahami o tomto nejvýš důležitém díle. Výzvou však samozřejmě je, abychom pro stromy neztratili ze zřetele les. A při pohledu na jednotlivé kroky je někdy obzvlášť obtížné mít na paměti širší souvislosti. A to je výzva zejména tehdy, když se k nám možná připojujete teprve dnes a nebyli jste s námi na našich předchozích lekcích, které jsou tak důležité pro to, abyste pod sebou měli dobrý a pevný základ. A pokud v dané prezentaci neuslyšíte některé vyvažující pravdy, buďte k nám shovívaví a uznejte, že jsme se jimi možná již zabývali. A předpokládáme, že tyto věci máte na paměti, protože čas nedává příležitost, abychom při každém konkrétním studiu připomínali celý, širokoúhlý pohled. Čas od času musíme odložit teleobjektiv a podívat se na konkrétní otázky, ale prosím, modlete se vroucně, aby mně i vám Duch svatý pomohl, abychom dokázali chápat každý krok tohoto studia v širších souvislostech a viděli, jak do sebe vše zapadá. Opravdu mi leží na srdci, abyste to pochopili, a toho můžete vy i já dosáhnout jen tehdy, budeme-li mít pomoc Ducha svatého. Slyším “amen”? {Amen} Duchovní věci… mají být posuzovány duchovně. {1K 2,14}, drazí přátelé. A proto dříve, než se pustíme do jakéhokoli studia, musíme se ujistit, že se zastavíme a pozveme Božího Ducha, aby vstoupil do našich srdcí, amen? {Amen}. Prosím, připojte se ke mně na několik okamžiků na kolenou k tiché modlitbě, a když se budete modlit za sebe, vzpomeňte si, prosím, na mě. I dnes ráno potřebuji vaše modlitby.

            Můj nebeský Otče, děkuji ti za krásný nový sobotní den. Děkuji ti za odpočinek, který nám noc dopřála, a děkuji ti za duchovní i fyzický život a energii. Začínáme velký den a potřebujeme mimořádnou sílu těla, mysli i ducha, abychom dnes mohli být  požehnáni studiem Tvého Slova. Vylij na nás tedy, prosím, svého Ducha. Oživ a dodej energii našim duševním a duchovním schopnostem, a dokonce i naší fyzické bytosti. Oživ, ano, i tato smrtelná těla, abychom mohli být vyladěni a nabiti energií, abychom dnes mohli těžit z pilného studia Tvého Slova. Ach, Otče, Ty víš, jak zoufale Tě potřebuji. Mám-li být schopen správně rozdělovat Slovo pravdy, mám-li být schopen správně představovat pravdu, jaká je v Ježíši, musím mít Ducha pravdy, musím. Prosím, Otče, přivlastni si mě. Jsem tvůj stvořením, vykoupením a svým vlastním rozhodnutím. Proto se mě plně zmocni a použij mě navzdory mně samému. Veď mé myšlenky a slova. Dovol mi mluvit pravdu a pouze pravdu Tvým jménem. A to, co se Ti podaří říci skrze tuto ubohou hliněnou nádobu, ať najde vnímavá srdce a mysli, aby to mohlo proměnit životy. A prosím, pomoz nám všem, abychom se více podobali Ježíši, díky prožití tohoto dne studiem Jeho Slova, to je má modlitba v Jeho jménu a Jeho zásluhách. Amen.

Včera večer jsme měli velmi důležitou lekci a těm z vás, kteří jste tu nebyli, bych přál, abyste byli. Byla to 16. lekce “Napsaný na deskách lidských srdcí” {2K 3,3} a zabývali jsme se působením Ducha svatého. A já to musím jen krátce zrekapitulovat, protože dnes se zaměříme na to, jak musíme s tímto působením v našich životech spolupracovat. A včera večer jsme došli k poznání, že máme být živými epištolami – dopisy… Dopisy, které jsou napsány, podepsány, zapečetěny, aby mohly být nakonec doručeny do Nového Jeruzaléma, amen? To si můžete představit jako “evangelium podle psaného listu”. Jaká je stránka, na kterou má být dopis napsán? Je to masitá deska našeho srdce. Jaký je ten instrument, nástroj, kterým Bůh navrhuje napsat ten dopis? Jaký je nástroj pro gravírování? Je to Duch svatý. A co navrhuje Duch svatý napsat, vyrýt na tělesné desky našeho srdce? Je to Boží slovo, zejména zásady Božího slova, které jsou v podstatě zákonem lásky. Chce napsat Boží zákon na masité desky našich srdcí. A moji drazí přátelé, ty desky musí být masité, aby mohly co? Přijmout ten otisk. My máme přirozeně kamenná srdce, která nejsou vůbec vnímavá. Ale chvála Bohu, On nám navrhuje dát, co? Masitá srdce: měkká, vnímavá, schopná přijmout otisk. A my máme přijímat to, co na nás Duch svatý píše, tím, že děláme ty tři věci, které jsme si zde poznamenali na začátku semináře.

Pravdu musíme pochopit rozumem. Musíme si ji zamilovat. A co je to nejdůležitější, jaký je třetí krok? Musíme se jí podřídit vůlí. Slyším “amen”? {Amen}

Spolupracujeme na napsání této epištoly, tohoto dopisu na masité desky našich srdcí s Duchem svatým tak, že se rozhodujeme podřídit svou vůli autoritě Božího slova. A rozhodujeme se uvést své myšlenky a pocity do souladu s Duchem Zákona, kterým je láska. A tam jsme si řekli něco velmi důležitého. Víte, naše role spolupracovníka zahrnuje mnohem víc než jen uvedení našeho chování, našich slov a činů do souladu s literou zákona. Pokud děláme jen to, daří se nám stát se jen… mrtvými listy, obílenými hroby. Není v nich žádný život. Máme jen “formu zbožnosti”, ale popíráme co? “její moc”. {2Tm 3,5}. Rozumíte tomu? Když však pro lásku Kristovu a v moci Ducha svatého uvedeme své myšlenky a pocity do souladu s duchem zákona, pak je to živý list a proměňuje nás obnovou naší mysli. To přeprogramuje způsob našeho myšlení a cítění. A je to právě naše Duchem zmocněná, láskou motivovaná poslušnost vůči duchu zákona, v čem spočívá podstata naší spolupráce.

A jak uvádíme své myšlenky a pocity do souladu s duchem zákona, tento otisk, který nám Duch svatý zanechává, se prohlubuje a prohlubuje, až se nakonec, chvála Bohu, může nesmazatelně a nezvratně vrýt do našich srdcí. A právě to znamená být zapečetěn. Znamená to být natolik upevněni v pravdě, natolik si zvyknout řídit se v oblasti našich myšlenek a pocitů duchem zákona, že bychom vlastně raději co? Raději zemřeli, než vědomě přestoupili Boží zákon, byť jen v myšlenkách. {Christ’s Object Lessons 160,2 – Perly moudrosti; Testimonies for the Church vol. 4, 299,2}. Rozumíte tomu? To je v podstatě to, co znamená být zapečetěn.

Když máme takovou zkušenost, když Bůh vidí, Bůh Otec se na nás dívá a vidí, že ten dopis je přepsaný, že zjevuje Kristův charakter, co udělá? Podepíše ten dopis svým jménem. A to je vlastně také Boží pečeť. Je to konečné schválení Boha Otce toho, co Duch svatý vykonal v našem životě, a jeho potvrzení, že jsme vhodnými občany pro Království. A On se podepisuje svým jménem… Podepisuje se svým jménem.

Pečeť má ještě třetí rozměr, a tím je adresování dopisu. A to dělají andělé, že? O tom mluví Zjevení. {Zj 7}. Kde máme být zapečetěni? Na čele. Nuže, to není nějaké viditelné znamení pro lidské oči, ale je to viditelné pro andělské oči. A nejdůležitější oči, které musí být schopny toto znamení vidět, jsou oči andělů ničitelů. Slyším “amen”? {Amen} Protože víte, že než přijde božský poštmistr, sám Ježíš Kristus, aby shromáždil své dopisy a doručil je Otci… Rozumíte mi? Anděl ničitel přichází, aby doručil všechny ostatní dopisy, jejich autorovi, kterým je kdo? Satan. Odevzdejte satanovi, co patří satanovi. Bohu odevzdejte, co je Boží. {Lk 20,25}. A právě znamení nebo pečeť určuje, kam bude dopis doručen. Sledujete to? Pokud máme znamení, dopis byl napsán kým? Satanem. A my jsme z vlastní vůle trvali na tom, že budeme doručeni jemu. “Satan, ohnivé jezero” je adresa. {Mt 25,41}. Ach, moji drazí přátelé, Bůh chraň, aby někdo v této místnosti trval na tom, aby dostal takovou adresu. Prosím, nedělejte to. Dej Bůh, aby adresa zněla: “Bůh, Nový Jeruzalém.” “Bůh, Nový Jeruzalém.” {Zj 21,2}

A narazil jsem na citát, o který jsem se s vámi chtěl podělit. K tomuto tématu je velmi příhodný. Najdete ho v knize Manuscript Release, svazek 15, strana 225. Není to ve vašem výtisku, ale je to něco, na co jsem právě včera narazil při studiu. Cituji: “Ta pečeť, která se dává na čelo, je Bůh, Nový Jeruzalém.” A pak cituje Zjevení 3,12: “‘Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma'”. Vidíte, to anděl nakonec udělá se všemi dopisy, které zjevují charakter Ježíše Krista. Anděl píše adresy na tyto dopisy: “Bůh, Nový Jeruzalém.” A anděl ničitel tyto dopisy nedoručuje Satanovi. Tyto dopisy čekají na poštmistra, samotného Ježíše Krista, který přijde, shromáždí je a doručí na místo určení. Rozumíte tomu? A moji drazí přátelé, jsem tu, abych vám řekl, že je naprosto nezbytné, abychom spolupracovali s Duchem svatým, abychom mohli mít list, který Bůh může podepsat a anděl zapečetit, list, který Ježíš nakonec může doručit Otci. Čas se krátí. Je nezbytně nutné, abychom se naučili spolupracovat a stali se živými listy. Slyším “amen”? {Amen} A na to se zaměřujeme; na to se zaměřujeme při našem studiu.

Když jsme si takto shrnuli včerejší lekci, najdeme si společně stranu 37. Nyní se nacházíme v 17. lekci s názvem: “Víc než cokoliv jiného střež své srdce.” A chtěl bych vám naznačit, že toto je pravděpodobně jedna z nejstručnějších a nejpřesnějších definic naší spolupracující role v tomto procesu znovu-vygravírování, přepisování, který jsme právě popsali a který Duch svatý navrhuje provést ve všech srdcích, která mu to dovolí a budou s ním spolupracovat. To je naše spolupracující role. Co se musíme naučit? “Víc než cokoliv jiného střežit své srdce.” Jinými slovy, musíme se naučit řídit činnost mysli. A co je to činnost mysli? …srdce? Jsou to naše myšlenky a pocity. A co jsou myšlenky a pocity dohromady? Náš charakter. Naprosto zásadní pro rozvoj křesťanského charakteru je tedy naučit se řídit své myšlenky a pocity duchem zákona, který Duch svatý píše na masité desky našich srdcí. Dává to smysl?

V několika prvních lekcích, přesněji řečeno v prvních třech lekcích, chci zdůraznit a vysvětlit naši úlohu spolupráce a její naprostou nezbytnost. A pak se podíváme na to, jak tuto roli můžeme naplnit. A tady mě to opět trochu frustruje, protože budu mít pokušení předbíhat a říkat vám jak. Ale já vám chci nejprve vysvětlit, CO je naše kooperativní role, a pak se budeme zabývat tím, JAK. Sledujete to? A to je opět výzva, kterou mám, když se snažím systematicky zabývat širokými pravdami.

“Podstata toho, JAK:” Dovolte mi dopředu trochu objasnit to “jak”. Podstatou toho “jak” střežit své srdce víc než cokoliv jiného, je udržet mysl zaměřenou na Ježíše Krista. Slyším “amen”? {Amen} Udržovat mysl zaměřenou na Ježíše Krista, to je podstata. Je to pohled na Ježíše {Žd 12,2}, abychom mohli řídit své myšlenky a city duchem zákona, pro lásku Kristovu a v moci Ducha svatého.

Nyní se však chci společně s vámi zaměřit na to, co je tou naší úlohou spolupráce, ano? Co to je: Je to střežit své srdce víc než cokoliv jiného. Tato věta je převzata z Přísloví 4,23. Přísloví 4,23: “Víc než cokoliv jiného střež své srdce.” V angličtině máme vlastně poměrně mírný překlad hebrejského textu. Hebrejské sloveso, které je přeloženo jako “střežte”, je ten nejdůraznější tvar imperativu, jaký lze v hebrejštině najít. Doslova se v hebrejštině říká: “Střež, střež” nebo “Střež se vší pečlivostí”. Takto doslova se hebrejský imperativ překládá. Takže: “Střež své srdce se vší pečlivostí,” je to nejbližší, k čemu se mohli angličtí překladatelé dostat. Ale hebrejština je příznačná: “Střež, střež”. Jinými slovy, “dvojnásobně střež” činnost své mysli.

Proč? Protože je obtížné to udělat a je nebezpečné to neudělat. Slyším “amen”? {Amen}

Postavte dvojitou stráž nad činností své mysli, protože je obtížné to udělat a je nesmírně nebezpečné to neudělat. “Střež co nejostražitěji činnost své mysli.” To je v podstatě naše kooperativní role. V síle Ducha svatého a pro lásku Kristovu máme řídit činnost své mysli. Dále, navzdory tomuto výslovnému příkazu zde ve Starém zákoně, a existuje několik dalších, a navzdory výslovným příkazům v Novém zákoně, a ten, který mi přichází na mysl, se nachází ve 2. Korintským 10,5, a budeme se mu ještě věnovat později v tomto studiu, kde nám Pavel říká, že co máme uvádět do zajetí? “Každou myšlenku, aby byla poslušna Krista.” Páni! Do jaké míry musíme řídit činnost mysli? Co máme uvádět do zajetí? “Každou myšlenku, aby byla poslušna Krista.” Navzdory těmto výslovným příkazům mě však udivuje, kolik křesťanů si v této věci neuvědomuje svou odpovědnost, svou povinnost. Tolik lidí nemá ponětí o tom, že jsou před Bohem zodpovědní za řízení své mysli.

Nemyslím si, že jsou křesťané, kteří si neuvědomují, že jako křesťané jsou zodpovědní za své chování. To přece víme všichni, ne? Všichni víme, že jako křesťané už nesmíte dělat určité věci. A jsou jiné věci, které musíte dělat. Ale moji drazí přátelé, mnoho, mnoho křesťanů si neuvědomuje, že křesťan se má především naučit řídit svou mysl. Amen? Proč? Protože “jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.” {Př 23,7}. To, co z nás dělá křesťany, není ani tak to, jak mluvíme a jednáme, ale jak co? Myslíme a cítíme. To, co se odehrává tady nahoře mezi pravým a levým uchem, dělá tebe, dělá mě tím, čím skutečně jsme. Proto chceme-li být křesťany, musíme jimi být v soukromí svého myšlenkového života, kde jen vy a Bůh víte, co se děje. Jsme v tomhle všichni zajedno? Ale málokdo si to uvědomuje, málokdo si to uvědomuje, a já nic takového neříkám na základě své autority.

Poslechněte si tento pozoruhodný výrok: Counsels to Parents, Teachers, and Students, s. 544: “Málokdo si uvědomuje svou povinnost vykonávat kontrolu nad myšlenkami a představami.” Málokdo! Čteme dále: “Je obtížné soustředit neukázněnou mysl na prospěšné věci. Pokud však nejsou myšlenky správně zaměstnány, nemůže v duši vzkvétat zbožnost. Mysl musí být zaměstnána svatými a věčnými věcmi, jinak si bude hovět v malicherných a povrchních myšlenkách. Intelektuální i mravní síly musí být ukázněné a cvičením se posílí a zdokonalí.” Ach, dodejte si odvahy touto poslední větou. Co se s nimi stane? Cvičením se posílí a zdokonalí. Ale, Bůh vám žehnej, drazí přátelé, celá řada z nás má velmi ochablé svaly, pokud jde o ovládání našich myšlenek a pocitů. Jste ochotni to přiznat spolu se mnou? Necvičili jsme se v ovládání svých myšlenek a pocitů. Jen jsme se snažili je držet pod pokličkou a bránit jejich projevům navenek. Ony však pokračují v soukromí naší mysli. Ale moji drazí přátelé, pokud se nám podaří jen udržet pokličku před jejich projevem navenek, jsme ve skutečnosti jen obílenými hroby. {Mt 23,27} Slyším “amen”? {Amen} Prosím, uvědomte si, že… To je vše, čím jsme. A to je všechno, co svět dělá; jen se snaží udržet pod pokličkou nevhodné chování, aby si nepokazil pověst, nedostal se do vězení nebo tak něco.

Křesťan však nemá bojovat takovýto boj. Křesťan má bojovat za řízení mysli, ne jen za kontrolu chování. Rozumíte mi? A mimochodem, když se pro lásku Kristovu a v moci Ducha svatého učíme ovládat mysl, získáme díky tomu i konzistentní kontrolu nad chováním. Amen? {Amen} Ano, to je na tom to krásné. A poprvé, když se naučíme řídit mysl, se chování stane skutečným projevem lásky, ne jen falešnou fasádou, divadlem. Už si nebudeme na církev jen hrát, budeme skutečně součástí Kristova těla… a skutečně zjevovat Kristovu lásku. To si však vyžaduje veškeré úsilí, drazí přátelé, abychom ovládali mysl. Proč je to tak obtížné? No, všimněte si dalšího odkazu z téže stránky, Counsels to Teachers, strana 544: “Abychom tuto věc správně pochopili, musíme si uvědomit, že naše srdce jsou přirozeně,” co? “…zkažená.” Pauza: Vzpomínáte si, když jsme studovali o pádu a jeho důsledcích pro lidskou přirozenost? Poukázali jsme na to, že inspirace nám říká, že podstatou zkaženosti je sobectví. {Signs of the Times, 25. prosince 1901, odst. 9} Co je podstatou zkaženosti? Sobectví. Když tedy sobectví zaujalo místo lásky {Steps to Christ 17.1 – Cesta ke kristu}, což se stalo při pádu, lidská přirozenost se stala přirozeně čím? Zkaženou. A nyní se přirozeně řídí jakým zákonem? Zákonem sobectví. Proto je v nepřátelství s Bohem a není schopna se podřídit Božímu zákonu. {Ř 8,7} Protože Bůh je láska a jeho zákon je láska. My jsme však od přírody sobci a zákon, který nás ovládá, je sobectví. Sledujete to? A moji drazí přátelé, nemůžeme ani začít vládnout svému srdci, dokud nedostaneme nové.

A to bude poslední dnešní lekce s názvem: “Stvoř mi čisté srdce” {L20}. Proto byste s námi dnes měli zůstat celý den na všechny lekce. Prosím, nenechte si ujít zejména tu poslední. Ale i když získáme čisté srdce, nové srdce, stále v sobě máme tyto staré zděděné a vypěstované sklony, se kterými musíme denně bojovat a překonávat je. A právě kvůli těmto starým návykům je řízení mysli nemalou výzvou.

Zpět k našemu prohlášení: “Abychom tuto záležitost správně pochopili, musíme si uvědomit, že naše srdce jsou od přírody zkažená a my sami od sebe nejsme schopni jít správným směrem. Vítězství můžeme získat pouze díky Boží milosti spojené s naším nejupřímnějším úsilím.” Můžeme získat vítězství? Amen a amen, bratře, sestro. Můžeme zvítězit nad každým zděděným a vypěstovaným sklonem. A můžeme se naučit důsledně řídit své myšlenky v souladu s Duchem zákona. Trvám na tom; Boží milost je dostatečná. Ale vězte, prosím, jaká je vítězná kombinace, která nám přinese vítězství? Co to je? “Je to jen díky Boží milosti v kombinaci s,” čím jiným? “…co nejupřímnějším úsilím z naší strany, můžeme získat vítězství.” Jaká je ta vítězná kombinace? Boží milost v kombinaci s čím? Nejupřímnějším lidským úsilím. Jak střežit své srdce? …s veškerou pílí.

Bůh vám žehnej, někteří z vás, zvláště pokud jste s námi nebyli na předchozích lekcích, se teď možná cítíte trochu nesví a říkáte si, že vám to zní jako legalismus… Lidské úsilí… Lidské úsilí. Ach, milí přátelé, proto bych si přál, abyste tu byli po celý týden. Lidské úsilí není kategoricky legalismus. Slyším “amen” {Amen}? Co rozhoduje, jestli je lidské úsilí legalismus, nebo ne? Je to motiv, který za ní stojí. Pokud vynakládám vlastní úsilí, abych si zasloužil přijetí, je to co? Legalismus, o tom není pochyb. Ale moji drazí přátelé, když přijdeme k úpatí kříže a uvědomíme si, že Ježíš Kristus za nekonečnou cenu získal přijetí pro nás a že my, když ho vírou přijmeme, jsme přijati v Milovaném {Mt 3,17}, a odpovíme vděčností, vděčností a láskou, tím, že pro něj chceme dělat a být vším, co můžeme, a chceme si vyhrnout rukávy a jít pro něj pracovat, abychom ho potěšili, protože ho milujeme, a chceme mu ukázat, jak moc jsme mu vděční za to, co pro nás udělal… Je to legalismus? Tisíckrát ne. To je víra, která působí skrze lásku {Ga 5,6} a očišťuje duši {Sk 15,8-9; Nu 19,20; Selected Messages, Book 1, s. 35,4}. Slyším “amen”? {Amen} Je to motiv, který stojí za úsilím, co z něj dělá legalismus, nebo ne.

A my nevynakládáme vytrvalé lidské úsilí, abychom tím získali své přijetí, ach ne. Vynakládáme vytrvalé lidské úsilí, protože už jsme přijati. Amen? A chceme správně reprezentovat Ježíše Krista, aby i ostatní mohli poznat jeho spásnou milost. A chceme být způsobilí, morálně vhodní, abychom s Ním mohli žít navždy. A slyšíme, jak říká: “Usilujte o… posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána.” {Žd 12,14}. A tak říkáme: “Pane, učiň mě svatým, chci být jako Ty. Ty jsi byl svatý a já Tě miluji a chci být jako Ty. A jsem ochoten tvrdě pracovat, spolupracovat s Tebou, abych se mohl stát Tobě podobným.” To však nemá nic společného s legalismem. Souhlasíte všichni se mnou? Slyším “amen”? {Amen} To má co dělat s vírou, která působí skrze lásku a očišťuje duši. Takto to je. Nyní se vraťme k našemu studiu.

Proč je naší povinností pečlivě střežit srdce? Proč je naší povinností ovládat myšlenky a představy? Vskutku, abychom dospěli k tomu, že pro lásku Kristovu uvedeme každou myšlenku do zajetí, aby byla poslušna Krista. Proč je to naše povinnost? Trvám na tom, že vzhledem k tomu, že si málokdo uvědomuje, že je to naše povinnost, bylo by pro nás užitečné a důležité zamyslet se nad tím, proč je to naše povinnost. Nedává to smysl? Nemohu jen tak předpokládat, že si všichni z vás zde přítomných uvědomují, proč je vaší povinností řídit své myšlenky a pocity. Chci se tedy s vámi zamyslet nad čtyřmi důvody, dobře?… možná pěti, proč je nezbytné, je to skutečně naše povinnost, naše povinnost naučit se řídit svou mysl.

Důvod číslo jedna: Přísloví 4,23: “Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože” co? “…z něj vycházejí prameny života.” “…z něj vycházejí” co? “…prameny života.” Prosím, pochopte, co nám zde moudrý muž říká. Říká nám, že srdce je pramen nebo zřídlo, z něhož vycházejí všechna naše slova a činy. Veškeré naše chování pochází odkud? Ze srdce. Jak říká Písmo: “Vždyť ústa mluví z přebytku srdce.” {Mt 12,34}, například. A podle toho, čím je naplněné srdce, se chová tělo. Proto je pro nás, drazí přátelé, tak důležité naučit se střežit srdce. Protože má-li být to, co vyvěrá do okolí z našeho chování, skutečně čisté a podobné Kristu, musí být skutečně čisté a podobné Kristu i to, co se děje v prameni. Slyším “amen”? {Amen} Stav pramene přímo určuje to, co z něj vychází.

Dovolte mi to ilustrovat: V Montaně, kde žijeme, máme kousek od domu pramen a voda z něj je mnohem lepší než tahle. Je to opravdu, opravdu skvělá voda. Je čistá a studená a je tak osvěžující. Moje žena je na ní vlastně závislá. Já můžu pít vodu, která teče z naší studny, ale ona musí mít tuhle pramenitou vodu. A pokaždé, když kolem ní jedeme, a my jedeme cestou domů přímo kolem ní, má vždycky ty rachotící prázdné nádoby a my se musíme zastavit a naplnit je. A když je přineseme a dáme do auta, tak se na nich zvenku udělá taková ta studená kondenzace a kape to dolů a člověk má žízeň, jen se na to podívá. Napiješ se a je to sladké, dobré, čisté, úžasné.

Jednoho dne jsme jeli domů a uviděli jsme velkou červenou značku Stop, kterou někdo postavil přímo u pramene. Zabrzdili jsme, zastavili a pod červenou značkou stop bylo vylepené oznámení. Bylo tam napsáno: “Pozor, testování této vody prokázalo přítomnost bakterie E. coli, nepijte ji.” Chudák moje žena se málem rozplakala. To byla její voda. Naštěstí jsme měli jiný pramen, o něco blíž k domu, ke kterému jsme se uchýlili. Vyptávali jsme se lidí a říkalo se, nevím přesně, jaké byly příčiny, ale začalo se šířit, že někdo, kdo vlastnil pozemek o něco výše, zavedl septik a nakonec to mohlo kontaminovat vodu. Moji milí přátelé, to je podobenství.

Co určuje to, co vyvěrá ven? To, co se děje uvnitř. Ale pozor. Voda, která z toho pramene vytékala, byla podle všeho čistá, pitná. Co nám to říká? Je možné předvést pozoruhodně dobré divadlo, pokud jde o chování, a mít ho kontaminované sobectvím E. coli? Slyším “amen”? {Amen} Slyšíte, co se snažím ilustrovat? Moji drazí přátelé, obílit vápnem můžete tak, aby to udělalo dost dobrý dojem. Ježíš skutečně říká, že obílené hroby jsou co? …navenek krásné. {Mt 23,27}. Ale ujišťuji vás, že bělostné nátěry jsou kontaminovány bakteriemi sobectví… pokud nedošlo k radikální, nadpřirozené změně na úrovni zřídla, pramene, srdce. Slyším “amen”? {Amen} To, co se odehrává v srdci, je tak klíčové, abychom ovládali, má-li být to, co z něj vychází, skutečně čisté a podobné Kristu. To je bod, který si musíme jednoznačně ujasnit.

Ach, přátelé, Testimonies for the Church (Svědectví pro církev), 2. díl, strana 408: “Nečisté myšlenky vedou” k čemu? “…k nečistým činům.” Ale použijte kvalifikátor, nečisté činy se nemusí jevit jako nečisté. Mohou vypadat jako poslušnost, ale byly poskvrněny motivem čeho? Sobectví. Sledujete to? A všimněte si i opačného případu. Bible Commentary, 2. díl, strana 997: “Čistota srdce povede” k čemu? “…k čistotě života.” Chceš vést čistý život? Pak prosím věz, že díky Boží milosti v kombinaci s pilným, vytrvalým lidským úsilím musíš dosáhnout čistého srdce, amen? “Čistota srdce povede k čistotě života.”

Stejnou pravdu, stejný základní koncept, ale ilustrovaný jiným způsobem, bych rád vyjádřil takto. Víte, mysl je zahrada. Mysl je co, třído? Zahrada. A ovoce z této zahrady je náš charakter. Při této představě si uvědomte, že když zasejete myšlenku, sklidíte čin. Když zasejete čin, sklidíte zvyk. Když zasejete návyk, sklidíte charakter. A když zasejete charakter, sklidíte osud. Velmi vás prosím, všimněte si, že naše činy, naše návyky, náš charakter a dokonce, ano, i náš osud, mají svůj původ v jakém základním osivu? Našich myšlenkách… našich myšlenkách. A můj bratře, má sestro, jsem tu, abych vám řekl a varoval vás před Bohem: Co člověk zaseje, to také sklidí. {Ga 6,7} Slyším “amen”? {Amen} Prosím, v tomto případě si nic nenamlouvejte. To, co rozséváte v soukromí zahrady své mysli, určuje váš charakter, který zase bude určovat váš osud. A pokud jde o náš věčný osud, vy i já nebudeme moct absolutně nikoho jiného obviňovat než sami sebe.

Poslechněte si, co v této souvislosti říká inspirace. Education (Výchova), strana 109: “Žní života je charakter, a právě ten určuje osud, jak pro tento život, tak pro život budoucí. Sklizeň je reprodukcí zasetého semene. Každé semeno přináší plody podle svého druhu. {Genesis 1,11} Stejně tak je tomu s charakterovými vlastnostmi, které pěstujeme. Sobeckost, sebeláska, sebeúcta, požitkářství se rozmnožují samy a jejich výsledkem je bída a zkáza. ‘Kdo rozsévá pro své tělo, bude z těla sklízet zkázu’,” ale je tu alternativa, chvála Bohu: “‘…ale kdo rozsévá Duchu, bude z Ducha sklízet,'” co? “…život věčný. Galatským 6,8. Láska, soucit a laskavost přinášejí úrodu požehnání, úrodu, která je nepomíjivá.” Ach, můj bratře, má sestro, prosím, dávejte pozor, co zaséváte v soukromí své zahrady mysli, v říši svých myšlenek, protože tím určujete svou úrodu, svůj osud, svůj charakter.

Druhým důvodem, proč musíme pečlivě střežit srdce a proč jsme povinni tak činit, je to, že to, co se děje v srdci, určuje, jací skutečně jsme. Slyšeli jste to? Proč musíme se vší pečlivostí střežit srdce? Protože to, co se odehrává v srdci, určuje, jací skutečně jsme. A tato pravda je samozřejmě vyzdvižena v textu, který jsme si již několikrát poznamenali, ale všimněme si jí znovu v této souvislosti. Přísloví 23,7: “…vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.” Ale víte, moji milí přátelé, zjišťuji, že jsme, ach, tak náchylní přehlížet tuto základní základní pravdu. Jsme tak náchylní k tomu, abychom se hodnotili spíše na základě svého chování než na základě toho, co se odehrává mezi pravým a levým uchem. Není to tak? Proč tomu tak je? Zápasil jsem s tím a došel jsem k závěru, že důvodem, proč máme tendenci hodnotit sami sebe na základě svého chování, je to, že jsme takto byli hodnoceni, a to po celou dobu, my sami.

Příklad: přiběhneš, když tě maminka zavolá. A maminka ti řekne, že jsi co? Hodný kluk, hodná holčička, že? Choval ses dobře. Nebo nepřijdeš, když tě maminka zavolá; jsi zlobivý kluk, zlobivá holka – hodnoceno na základě čeho? Chování. Jsi o něco starší; chodíš do školy. Střílíš plivátkem, odmlouváš učiteli, neuspěješ při písemce, taháš holku za vlasy před sebou… to se ale ukazuji, že? A ty jsi co? Jsi zlobivý kluk. Nebo máš dobré známky a chodíš tam včas a vždy se chováš k ostatním s úctou, zejména k učiteli, určitě jsi hodný kluk, hodná holka – hodnoceno na základě chování. Když trochu povyrosteš, dostaneš práci. Chodíš tam včas, děláš něco navíc. Jsi svědomitý; odvádíš dobrou práci. Dostaneš přidáno, jsi dobrý zaměstnanec. Nebo naopak, dostaneš výpověď, že? Hodnoceno na základě čeho? Chování.

Co tedy s těmito výsledky téměř bez výjimky děláme, když se hodnotíme? Používáme stejná kritéria. Hodnotíme se na základě čeho? Našeho chování. A teď otázka, milí přátelé: Je to bezpečné kritérium, které můžeme použít, když jde o hodnocení pravosti naší křesťanské zkušenosti? Je to tak? Rozhodně ne. Proč? Kvůli děsivému, rozšířenému jevu zvanému pokrytectví, kterému se říká “mít formu zbožnosti…”. {2Tm 3,5}. Říká se mu život v souladu s literou zákona. Víte, moji drazí přátelé, vězte, že vy i já můžeme při dostatečné motivaci svého ega odvést pozoruhodnou práci, když své chování uvedeme do důsledného souladu s literou zákona, a přitom vůbec nebýt obrácení! Slyšeli jste, co jsem právě řekl? Můžete mluvit co se má, a ano, můžete i jednat jak se patří, a přitom nebýt obrácení. Právě v tom spočívá pokrytectví. Navenek jsi krásný, máš to v hlavě srovnané, všem to imponuje. Možná tě dokonce zvolili do církevní funkce, protože jsi tak morálně bezúhonný a vážený občan – a možná vůbec nejsi obrácený. Všechno je to přetvářka, všechno je to bílý nátěr. Uvědomujete si takovou možnost?

Víte, Saul z Tarsu, moji milí přátelé, co o sobě mohl říci před svým obrácením? Jde-li o spravedlnost, která je v Zákoně, byl jsem bez úhony. {Fp 3,6}. Páni, opravdu? Ano, opravdu. Pokud jde o poslušnost “litery zákona”, byl Saul z Tarsu bezúhonný. Tak neuvěřitelně zvládal své jednání, ale v tom je právě ten problém, že to bylo jenom jednání. A věřte, že stejné divadlo jsme schopni sehrát i dnes. Slyšíte, co se vám snažím říct? Právě proto není nikdy bezpečné hodnotit naši křesťanskou zkušenost na základě našeho chování. Možná děláte všechny správné věci ze špatných důvodů.

A není to přesně to, co je vlažné? Vzpomínáte? Horký, to je dělat samé správné věci ze samých správných důvodů. Studený, to je dělat samé špatné věci ze špatných důvodů. Vlažný, co to je? Dělat samé správné věci ze špatných důvodů… “Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí.“ {2Tm 3,5} Ale právě proto, že máme tak působivou formu zbožnosti, necháváme se oklamat a myslíme si, že jsme “bohatí, zbohatli jsme a nic nepotřebujeme”. A ani nevíme, že jsme co? “Ubozí, politováníhodní a chudí, slepí a nazí.” {Zj 3,17}. A moji milí přátelé, nezlobte se na mě, že vás provokuji touto možností. Je to zřejmě tak rozšířený problém v Laodiceji, že je to náš poznávací znak. Je možné, že by právě někteří z nás, kteří jsme zde i dnes, mohli být v tomto sebeklamu? Je to možné? A jak se do této samospravedlnosti, sebeklamu dostáváme? Tím, že sami sebe hodnotíme na základě povrchního kritéria: našeho relativně dobrého chování. A protože máme tolik pravdy a protože se díky ní chováme mnohem lépe než většina ostatních, myslíme si, že jsme co? Boží ostatek, který je právě připraven a čeká na příchod Ježíše.

Moji drazí přátelé, možná nejste tím, kým si myslíte, že jste, ale jste tím, jak myslíte.

“Vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.“ {Př 23,7} Prosím, uděláte se mnou dnes ráno malou otevřenou operaci srdce? Jste ochotni to udělat? Provedli byste, prosím, s pomocí Ducha svatého test sami na sobě, podívali se do svého nitra? Nebude to příjemné, dovolte mi, abych vás varoval, nebude to příjemné. Když Pán provádí otevřenou operaci srdce, neobtěžuje se vždy použít anestezii a někdy to bolí. Ale moji drazí přátelé, pokud Mistr Lékař způsobí nějakou bolest, je to pro naše uzdravení. Slyším “amen”? {Amen} Prosím, chci přečíst citát a přeji si, abyste si ho vzali osobně a nechali ho proniknout do hloubky své bytosti.

Najdete ho v knize Steps to Christ (Cesta ke Kristu), strana 58. Poslouchejte, cituji: “Je pravda, že může nastat vnější náprava jednání…” Dobře, pauza. O čem to mluvíme? Co je to vnější náprava jednání? To je jednání, které je v souladu s literou zákona: morálně ctěné, obdivuhodné. To je to, co je vnější náprava jednání. “Je pravda, že může nastat vnější náprava jednání bez obrozující moci Kristovy”. Slyšeli jste to? Můžete mít život, který je ach, tak obdivuhodný, a ani nebýt obrácení. No, jaká by pak byla síla, která by to dokázala? Poslouchej, ego, poslouchej: “Touha po získání vlivu a úcty druhých může vést ke spořádanému životu.” To víte. “Sebeúcta nás může vést k tomu, že se vyhýbáme zdání zla.” To víte. “I sobecké srdce…” Poslechněte si to; je to děsivé. Poslechněte si to: “I sobecké srdce může konat dobré skutky.” Páni! Jak může sobecké srdce konat ušlechtilé činy? Jednoduše tak, aby vás všichni obdivovali za to, že děláte tak ušlechtilé činy.

A moji drazí přátelé, chtěl bych vám naznačit, že právě to je hnací silou a příčinou přežití filantropických organizací. Protože, víte, když jste superbohatí a chcete mít úctu ostatních, musíte mít nějakou oblíbenou charitu, které odkážete velké dary, což děláte naprosto rádi, pokud se o vás někde píše a vaše jméno je vyryto na nějaké mosazné desce. Slyšíte mě? …s osvobozením od daně. Takže vás to vlastně nic nestojí a máte z toho spoustu peněz. Můj bratře, sestro, upřímně řečeno, dělají mi starosti ty mosazné plakety, na které každou chvíli narážím, dokonce i v našich institucích, na kterých je napsáno: “Tohle daroval ten a ten.” To mi dělá starosti. Kam se podělo: “ať tvá levice nepozná, co činí pravice”? {Mt 6,3} Slyšíte, co se vám snažím předložit, abyste o tom uvažovali spolu se mnou?

Netvrdím, že každý, kdo něco dal, by to neudělal, kdyby neměl příslib mosazné plakety, ale nemohu se zbavit té obavy, že mosazná plaketa nemůže jinak než podporovat špatné motivy. A ten příslib, že se o tom bude psát v Review and Herald nebo v jakýchkoli  novinách vaší unie. To mi dělá starosti, milí přátelé. Také se upřímně řečeno obávám, co by se stalo s našimi desátky a oběťmi, kdyby přestaly být odečitatelné z daní? Slyšíte mě? Mluvím přímo k vám. Moji drazí přátelé, proč dáváme štědře? Je to opravdu pro lásku Boží, nebo jsou v tom nějaké postranní, sobecké motivy? Co může vykonat sobecké srdce? Dobré skutky. A mimochodem, je mi jedno, jak dobročinné se tyto činy mohou zdát, pokud jsou motivovány sobectvím, nejsou až tak atraktivní pro ty, pro které se dělají. A na jejich srdce nemají příliš podmanivý vliv, že? Protože ačkoli vypadají dobře, zavánějí sobectvím. A to je přesně důvod, proč obílené hroby nejsou úspěšné při získávání lidí. Slyšeli jste, co jsem právě řekl? Je mi jedno, jak dobře se chovají, nezáleží mi na tom, kolik dobrých skutků dělají pro druhé, pokud je za tím ten starý mrtvý člověk, ta sobecká povaha, má to zápach, páchne to sobectvím a lidé nejsou přitahováni ke Kristu kvůli takovým “dobrým skutkům”. Slyším “amen”? {Amen}

A možná jsme poukázali na pravý důvod, proč některé z našich projektů komunitní pomoci nejsou tak úspěšné při získávání duší, jak bychom si přáli. Je mi líto, že musím říkat i takové věci, ale moji drazí přátelé, v těchto oblastech musíme trochu zpytovat srdce. Slyším “amen”? {Amen} “I sobecké srdce může konat dobré skutky.” A teď, ve světle toho, co jsme právě četli, vidíte, jak rozumné je položit si další otázku?

Zpět k našemu citátu, Steps to Christ (Cesta ke Kristu), strana 58: “Podle čeho pak máme poznat, na čí straně jsme?” Můžete na základě svého chování bezpečně určit, ke komu patříte, na čí straně jste? Ne, protože můžete dělat všechny správné věci, dokonce atraktivní, obdivuhodné a velkorysé věci, ze sobeckých důvodů. Podle čeho tedy určíme, na čí straně stojíme? Na tuto otázku odpoví následující otázky. Jsou to zkušební otázky a chtěl bych, abyste si je zodpověděli; Bůh vám žehnej, tohle je mimořádná část té otevřené operace srdce. Jaké jsou otázky, ty zkušební otázky, ty skutečně rozhodující zkušební otázky, podle kterých se máme hodnotit?

Za prvé: “Kdo ovládá naše srdce?” Co to je? ” Kdo ovládá naše srdce?” Jinými slovy, koho milujeme nadevše? Co milujeme nadevše? Jak to můžeme poznat? Další otázka: “Kým se zabývají naše myšlenky?” Víte, to, co milujeme nejvíce, je to, na co nevyhnutelně myslíme nejvíce. Sledujete to? Chcete-li tedy vědět, co máte nejraději, zeptejte se sami sebe, na co nejčastěji myslíte. A co vám pomůže pochopit, o čem nejvíce přemýšlíte?

Další otázka: “O kom rádi mluvíme?” Proč je tato otázka tak užitečná? “Ústa mluví” z čeho? “…z přebytku srdce.” {Mt 12,34}. Chcete vědět, o čem přemýšlíte víc než o čemkoli jiném? Nevyhnutelně je to to, o čem mluvíte více než o čemkoli jiném. Slyším snad  “amen”? {Amen}. A víte, o čem většina z nás mluví víc než o čemkoli jiném? No tak… o sobě. Páni! Máme tu nějakou modlu, však? Víte, co uctíváte, je to, o čem nejvíc mluvíte. “O kom tak rádi mluvíme?”

Další otázka: “Komu patří naše nejvřelejší city a nejlepší síly? Jsme-li Kristovi, upínají se naše myšlenky k němu a k němu směřují i naše city. Všechno, co máme a co jsme, je zasvěceno jemu. Toužíme být podle jeho obrazu, projevovat jeho ducha, konat jeho vůli a ve všem se mu líbit. “ Moji drazí přátelé, to je pravá křesťanská zkušenost.

Moje otázka zní: Je to vaše zkušenost? Ach, bratře, sestro, pokud ne, pak musíš, musíš utéct ke kříži a volat s Davidem: “Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!” {Ž 51,12}. Můžeme se postavit k modlitbě?

Otče na nebesích, věnovali jsme se naší klíčové roli spolupracovníka. Máme-li být proměňováni od slávy k slávě, musíme poslouchat pro lásku Kristovu zákon lásky, který nám Duch svatý vrývá do srdce. Ale Otče, my jsme tak náchylní sklouznout k formální, falešné poslušnosti, vnějšímu dodržování litery zákona. A to nás zavádí k domněnce, že jsme něco, co nejsme, protože máme tak krásně vyzdobené, obílené hroby. Takovou pozoruhodnou formu zbožnosti, že si myslíme, že jsme “bohatí, zbohatli jsme a nic nepotřebujeme”. Prosím, Pane, pomoz nám vidět, co se za tím vším skrývá. Pomoz nám být k sobě upřímní. Pomaž nám oči mastí na oči a pomoz nám vidět motiv. Možná to není opravdová láska, možná je to sobectví. A Otče, pokud to odhalíme, pomoz nám poznat, že Ty máš řešení. Je jím nové srdce. Buď i nadále s námi, když budeme dále studovat naši úlohu spolupráce, to je naše modlitba ve jménu Ježíše. Amen.